Vaše vzkazy
Praktická teorie - Zdravý duch
Další články
Z našich článků
Naše zdraví - Stránky o zdravém životním stylu a duchovním životě. (c) 2007 nasezdravi@seznam.cz
Změnil Ježíš Kristus deset přikázání? - Ellen White
Když Kristus vyhlásil deset přikázání na hoře Sinaj, bylo to za doprovodu hromů a blesků. Sláva Boží spočinula jako stravující oheň na vrcholu hory a hora se otřásala přítomností Boží. Zástupy Izraelitů se v pokoře sklonily k zemi a v posvátné bázni vyslechly nařízení Božího zákona.
Při vydání zákona ze Sinaje bylo nutné, aby na Izraele otupělého dlouhodobým otroctví v Egyptě, zapůsobila moc a sláva Boží. A přesto se i jim Bůh představil jako Bůh lásky.
O několik století později, když Ježíš Kristus byl na této zemi, mluvil k lidem i o tomto zákonu. Pod letní oblohou, za naprostého ticha přerušovaného jen ptačím zpěvem, vysvětloval Pán Ježíš zásady svého království. I když nyní mluvil k lidu slovy plnými lásky, objasňoval jim vlastně zásady zákona vyhlášeného na Sinaji. „Nepřišel jsem zrušit zákon, ale naplnit,“ řekl Ježíš. (Matouš 5,17)
Mojžíšovi Bůh zjevil svou slávu úžasnými slovy, která zůstala cenným dědictvím pro všechny věky. Zákon vydaný na Sinaji vyhlašoval zásadu lásky, ukázal zemi zákon nebes. Byl vložen do rukou prostředníka, vyslovil ho však Ten, kdo může lidské srdce uvést do souladu se zásadami tohoto zákona. Bůh zjevil účel zákona slovy: „Budete mi lidem svatým.“ (2. Mojžíšova 22,31).
Izrael však nepochopil duchovní význam zákona. Jeho domnělá poslušnost byla příliš často spíš pouhým zachováním forem a obřadů než podřízením srdce moci lásky. Pán Ježíš svou povahou a svým působením ukazoval lidem svatost, milosrdenství a otcovské vlastnosti Boží a dokazoval bezcennost pouhé vnější, obřadnické poslušnosti. Židovští vůdcové nepřijali Jeho slova a ani je nepochopili. Podle jejich názoru bral Ježíš požadavky zákona na lehkou váhu. Když jim představil základní pravdy, které jsou jádrem Bohem ustanovené bohoslužby, obvinili ho, že se snaží zrušit zákon, protožes se dívali jen na vnější věci.
Ježíš neřekl nic, co by podkopávalo víru v náboženství a náboženská ustanovení Starého zákona. Mojžíš, velký vůdce Izraele, přijal od Krista každý paprsek Božího světla, které sdělil svému lidu. Množí se domnívali, že Ježíš přišel odstranit zákon. Pán Ježíš však jednoznačně vysvětluje svůj postoj k Božím ustanovením. Říká: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky.“
Stvořitel člověka a Vydavatel zákona tady prohlašuje, že nemá v úmyslu zrušit ustanovení zákona. Celá příroda se řídí zákony, počínaje zrnkem prachu v slunečním paprsku a konče světy ve vesmírném prostoru. Na poslušnosti těchto zákonů závisí pořádek a soulad v přírodě. Podobně se má i život všech rozumných bytostí řídit velkými zásadami spravedlnosti. Zákon Boží existoval již před stvořením naší země. I andělé se řídí jeho zásadami. Aby země byla spojená s nebem, musí také člověk poslouchat Boží zákon. Kristus seznámil s požadavky zákona již lidi v ráji. A tak nepřišel na zem proto, aby zrušil zákon, ale aby člověka svou milostí uschopnil plnit jeho požadavky.
Milovaný učedník, který naslouchal slovům Pána Ježíše na hoře blahoslavenství, mnohem později napsal pod vlivem Ducha svatého, že zákon je stále závazný. Prohlásil: „Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná proti zákonu, neboť hřích je porušení zákona.“ (1. Janova 3,4). Srozumitelně říká, na který zákon myslí, na „přikázání staré,které jste měli od začátku“ (1. Janova 2,7). Mluví o zákonu, který existoval již při stvoření světa a byl opakován na Sinaji.
Pán Ježíš řekl o zákonu, že ho přišel naplnit. Použil zde slova naplnit ve stejném smyslu, jako když oznámil Janu Křtiteli, že chce naplnit všechno, co Bůh žádá (Matouš 3,15). Znamená to plně dostát požadavkům zákona, dát příklad dokonalé poslušnosti vůle Boží.
Kristus měl za úkol vyvýšit a zvelebit zákon (Izaiáš 42,21). Měl ukázat jeho duchovní význaM, dalekosáhlé zásady a vysvětlit jeho věčnou platnost.
Pán Ježíš řekl: „Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane“ (Matouš 5,18). Svou poslušností Kristus dosvědčil nezměnitelnost zákona. Ukázal, že v moci Boží milosti ho mohou všichni Adamovi potomci plně zachovávat. Dokud nepomine nebe a země, budou platit svaté zásady zákona Božího. Boží zaslíbení zní: „Dám své zákony do jejich srdce a vepíši jim je do mysli“ (Židům 10,16). Symboly a předobrazy, které ukazovaly na Krista, jako na Beránka Božího, který sejme hřích světa, zanikly jeho smrtí. Zásady spravedlnosti vyjádřené desaterem jsou však neměnné jako Boží vláda. Nezaniklo ani jediné přikázání, nezměnilo se ani jediné písmenko, ani nejmenší znak. Zásady, které člověk poznal už v ráji jako velký zákon života, budou beze změny platit i v obnoveném ráji. Až bude na zemi znovu zřízen ráj, všichni obyvatelé se budou řídit Božím zákonem lásky.
„Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.“ „Dávno je mi z tvých svědectví známo, že jsi jim dal na věky pevný základ.“ „Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná“ (Žalm 119,89; 119,152; 111,7)
Jakub řekl: „Kdo by totiž zachoval celý zákon a jen v jednom přikázání klopýtl, provil se proti všem“ (Jakub 2,10).
Nezáleží na tom, o jak velkou neposlušnost v případě hříchu jde. Hříchem je každý sebemenší odklon od zřetelně vyjádřené vůle Boží. Jakmile si lidé zvolí vlastní cestu, dostanou se vždy do rozporu s Bohem. Protože bojují proti nejzákladnějším zásadám nebes, nebude pro ně místa v království nebeském. Pán Ježíš řekl: „Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího“ (Matouš 5,19). Znamená to, že tam nebude pro ně místa.
Všechna přikázání jsou pro dobro a štěstí člověka jak v tomto, tak v budoucím životě. Poslušnost zákona je pro člověka ochranná zeď, která ho chrání před zlem. Kdo tuto přehrad vybudovanou Bohem prolomí na jakémkoliv místě, zničí její ochrannou moc. Otevírá tím cestu nepříteli, který přichází, aby zabíjel a ničil.
Neposlušností vůle Boží v jedné věci otevřeli naši první rodiče brány, jimiž vnikl na svět příval běd a zla. A každý, kdo následuje jejich příklady, se setká s podobným výsledkem. Láska Boží je základem, z něhož vychází každé přikázání zákona Božího, a kdo odchází od přikázání, připravuje si své vlastní neštěstí a neúspěch.
Hříšní lidé nemohou ve své vlastní síle splnit požadavky zákona, protože zákon Hospodinův je dokonalý, a proto je také neměnný. Z tohoto důvodu přišel Ježíš jako Vykupitel. Přišel na svět, aby naučil lidi žít podle zásad Božího zákona tím, že je učil vlastnostem Boží povahy. Když se vzdáme svých hříchů a příjmeme Ježíše Krista jako svého Spasitele, uznáváme tím jeho neměnný zákon lásky.
(Ellen White, Myšlenky z hory blahoslavenství, CASD 1990)
Zákon Boží, věčný a nezměnitelný je zapsán v druhé knize Mojžíšově 20. kapitole:
I mluvil Bůh všecka slova tato, řka:
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby.
1. Nebudeš míti bohů jiných přede mnou. Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž u vodách pod zemí.
2. Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne,
A činící milosrdenství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.
3. Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.
4. Pomni na den sobotní, abys jej světil.
Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své;
Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých.
Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.
5. Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.
6. Nezabiješ.
7. Nesesmilníš.
8. Nepokradeš.
9. Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.
10. Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého.
- Nevolnost, zvedání žaludku, mdloba
- Candidóza (kvasinková infekce)
- Katar, nastuzení
- Zázrak půstu - 1. část
- GEOTERAPIE - Léčba zeminami
- Základní principy zdraví
- Co se hýbe, žije
- Neuvěřitelná zpráva
- O malém skeptikovi
- Pravda je zárukou a podstatou života celého vesmíru.
- Parní lázně
- Léčba použitím jílu
- O vápníku v pár větách
- Horečková koupel