Celozrnný chléb sušený na slunci
Ladislav Vojnar
Obilí je nejdokonalejším zásobníkem živin a energetického potenciálu. Poměr výživných látek, které se v něm nachází, je ideální. Musí však být používáno v celistvém nerozděleném poměru - celozrnné
V celém zrnu se nachází: Vitamin B1, B2, B6, vitamin E, vápník, kalium, hořčík, fosfor, železo, mangan, měď, niacin, bílkoviny, tuky, uhlohydráty a mnoho jiných. Navíc tak důležitá vláknina.
Obilí posiluje svaly a nervy. Nezanechává ve tkáni a krvi žádné hleny. Navíc představuje jedinečnou výživu mozku a nervů a je bohaté na enzymové vitamíny skupiny B.
Zvláště duchovně činí lidé by měli volit pšenici pro svou denní výživu. Duševně zaostalé děti v škole se po krátkém čase zotavily pravidelným užíváním obilí.
Celé zrno rovněž představuje výbornou zásobu v čase nouze. Při odborném uskladnění zůstává po dlouhé roky živé silně radiovitální - a tím zachovává svou plnou výživovou hodnotu.
Výmelem a oddělením obalu (otruby) od vnitřní hmoty (čistý uhlovodan) dochází k rozdělení celistvosti zrna a tím dochází k jeho znehodnocení a ochuzení o jeho biologicky nejcennější živiny.
Navíc čistý uhlovodan je nestravitelný bez přítomnosti vitaminu skupiny B a silně zakyseluje organismus i krev. Bílé pečivo a bílý chléb je naprosto znehodnocen nedostatkem minerálních solí nalézajících se právě i s vitaminy v otrubách. Dle nejnovějších výzkumů právě bílé pečivo a bílý chléb nesou hlavní vinu na překyselení organismu a krve, následkem čehož je například vápník po dlouhá léta odčerpáván z kostní tkáně, zubů i obratlů, což je hlavní příčinou vzniku osteoporózy, skoliózy i kornatění tepen, s nimiž se dnes můžeme tak často setkat. Překyselená krev a organismus podporuje vznik a tvorbu plísní a kvasinek.
Jelikož vysoká teplota je největším nepřítelem přírody, vyvarujeme se i při přípravě chleba vysoké teplotě.
Abychom docílili co nejmenší ztráty radiovitality, šrotujeme obilné zrno pouze minuty před přípravou. Celozrnnou mouku obohatíme trochou čerstvě mletého lněného semene.
Šrotujeme asi 600g pšenice a 50g lněného semene. K zadělání přidáme asi hrníček vody a malou lžičku mořské soli. Vše zapracujeme na tuhé těsto. Aby lépe vzešlo, můžeme si posloužit zkušeností pekařského umění:
V normálně zahřátém pokoji otevřeme okno, abychom vpustili do pokoje chladnější venkovní vzduch. Přitom těsto hněteme rychlými pohyby dovnitř. Takto nám vzejde při pokojové teplotě zahnětením vzduchu během 3 hodin. Mezitím nameleme dalších asi 50g pšenice na jemnější celozrnnou mouku. Těsto pak válíme na tomto jemném šrotu, aby se nelepilo, na asi 5mm tenké placky.
V létě poklademe placky k vysušení na sluncem vyhřátý, čistý teplý kámen. V poledne placky obrátíme. Takto sluneční energií vysušené těsto obsahuje vše, co organismus potřebuje.
V zimním období sušíme takovéto chlebové placky na ústředním topení nebo v troubě tím způsobem, že je pokládáme na drátěné pletivo, troubu necháme pootevřenou a dbáme na to, aby se chléb pouze dobře vysušil. Tvrdost tohoto chleba záleží na délce sušení. Čím je sušší, tím je trvanlivější. Takovýto plochý chleba se dobře láme, jestliže ho před vysušením narýhujeme jemně nožem.